zpět na index

Když Hanka přišla s návrhem, že by se daly slavit čtvery narozeniny najednou, vyskytlo se povícero problémů. Především se oslavenci nebyli schopni domluvit na datu, a když už se datum konečně vymyslelo, nebylo pro změnu, kde by se oslava mohla konat. Markéta sice nabízela, že u nich by to šlo, ale nakonec z toho nějak sešlo. Telefonní dráty se žhavily, až nám nakonec Otec Mariusz dovolil zneužít farní zahradu ve Stodůlkách.

Oslavenci s několika vydatnými pomocníky se na faře sešli už v půl druhé a pustili se do závěrečných příprav. V půl třetí již bylo všechno hotovo, a tak jsme se rozsadili na zahradě a povídali, házeli po sobě kamínky a pak vytáhli Jasmínku a housle. Uprostřed Bedny od whisky (okolo půl čtvrté) přišel Otec Ondřej, Vašek a Vojta s basou. Vojta se ihned přidal k našemu muzicírování a v poklidné atmosféře se čekalo na další hosty. Damián Chvátal se hned po příchodu dotazoval, zda se už přálo, či ještě ne a tím uvedl do pochodu lavinu blahopřání (sešlo se opravdu dost lidí, kromě již výše zmiňovaných: Janička Sádřička, Marek, dva Honzové, tři Lucky, Klárka, Luisa, Mary, Lída, Pája, Káťa, Dominik, Markétina kamarádka Jitka a samozřejmě oslavenci – Markéta, Lukáš, Pavla a Hanka). Všichni čtyři dostali spoustu dárků (např. Damián dal každému láhev vína), ale nejúžasnější bylo, když se Hanka a Vojta shodli na stejné knize pro Lukáše. Takže ten má nyní dvakrát Rady Zkušeného ďábla od Lewise. Otec Ondřej a Pája byli nuceni odejít (povinnost mše svaté volá!), Hanežka se nám všem omlouvala, že je na škole v přírodě a na Vojtův návrh jsme si zahráli jednu velmi zajímavou hru.

Rozdělili jsme se na dvě skupiny (už při tom jsme se nemohli domluvit, protože Vojtova skupina měla dvakrát víc kluků než Hančina) a měli jsme na přeskáčku říkat přísloví. Kdo do půl minuty žádné neřekne, prohrává. Mluvčí obou skupin, Vojta a Hanka, si střihli o to, kdo bude začínat. Mělo to být na kámen, nůžky, papír, teď, což Hanka nemohla pořád pochopit a podařilo se jí to až asi na počtvrté a vyhrála (což zase nemohl pochopit pro změnu Vojta). Rozpoutal se velmi dlouhý a zuřivý boj (jenž občas připomínal hru na pavlačové báby), ze kterého vzešla vítězně Hančina skupina. Vojta okamžitě žádal odvetu, a tak jsme se překřikovali o města začínající na M. Opět skórovala Hanka & spol. a opět byla odveta (zvířátka, občas dokonce i latinsky) a opět Vojtova skupinka prohrála. Ovšem skóre 3:0 se jim vůbec, ale vůbec nelíbilo, tak jsme hráli počtvrté. Květiny. Napětí stoupalo a stoupalo, až se vystupňovalo banánovníkem. Ten řekla (tuším) Lucka a spustila tak velkou diskusi, ba téměř hádku. Vojta & spol. totiž odmítli přiznat, že banánovník je největší kytička na světě a pro jistotu odmítli i pokračovat ve hře. Pokud by tedy chtěl někdo vědět výsledky našeho klání, záleží na to, které skupinky se zeptá. Ten správný výsledek je 4:0 pro Hančinu skupinku a ten mystifikující, který razí Vojta, je pouze 3:1.

Pak se znovu hrálo, zpívalo a povídalo a také se opékala kuřata. Kluci se postarali o oheň, rozčtvrtili jsme kuřata (kdyby nás viděl nějaký hygienik, asi by nás nepochválil, ale ta sekyrka nebyla zas tak moc špinavá, jenom trošku rezavá) a Damián, když nás viděl, se raději rozloučil. Mezitím se na nás přišel podívat i Otec Mariusz, kterého jsme se pokusili zlákat k našemu ohni. Marně. Kuřata byla výborná, zábava také, proto není divu, že jsme se tam zdrželi až do půl dvanácté.

Povídali jsme si pohádku na pokračování (každý řekl jednu větu): Byl jednou jeden král. A ten nežil sám. On měl ženu. A tři syny. A jednu dceru. A jednoho dvorního šaška. Zajisté každý pochopí, že tyto perly pocházejí od tam přítomných pánů. Jednoho večera se král rozhodl uspořádat bál. Celé další kolo si všichni přehazovali důvod svolání plesu jako horký brambor. Protože se rozhodl, že jeho dcera by se měla vdát. Ano, to by skutečně měla, ale když… Byla blondýnka. A byla hloupá. Nebyla hloupá, spíše vypočítavá A navíc A vymyslela si tři úkoly. Opět horký brambor: Za prvé…Za druhé… A za třetí… Úžasné, že? :-) A znovu od začátku. Byl jednou jeden král. A ten nežil sám. A protože si princezna nemohla vybrat, šla do světa. Svázala si uzlíček s buchtami a odešla ze zámku. Na cestě pomohla staré babičce, která jí za odměnu dala kouzelnou buchtu. A z princezny se stal dědeček. A šli s babičkou do Konírny. Pro nezasvěcené, je to příjemná hospůdka na Starém městě. Pak se nějak z babičky stal žabák, ale už nevím jak. A dědeček políbil žabáka a stala se z něj žabička. Je mi velice líto, že musím opět přeskočit pár vět, neboť si nepamatuji jak, ale ze žabáka se stal krásný mladý princ a z žabičky ona krásná princezna. Tu přiletěl zlý černokněžník a unesl princeznu k protinožcům. A princ si sedl a rozplakal se. Ale pak si vzpomněl, co mu jeho otec vždycky říkával, že správný chlap nikdy nebrečí, toto vyřkl myslím Vojta a dámská část ho za to pochopitelně spražila, že říká pěkný hovadiny, a vydal se hledat svou princeznu. Přešel přes hory a doly, bojující NATO, až došel do hradu kouzelníka. Ten ho neslyšel přicházet, neb byl jaksi hluchý. A princ šel do první komnaty, do druhé komnaty, do třetí komnaty až do (?) třinácté, tam našel princeznu, vysvobodil a vrtulníkem se vrátili do své země. A král byl velmi rád, že může jít do výslužby. Pak jsme ještě poměrně dlouho přemítali, zda se původní princezna stala opět princeznou a původní stará kouzelná babička princem. Ano, je to tak.

A taky jsme ještě hráli Einsteina, to zase vymyslela Hanka, to je slovní kopaná beze slov. Tedy, to slovo se neříká, ale vysvětluje. Bylo to docela drsný. Jestli jsme jeli dvakrát dokola bez zastavení, tak to bylo hodně. Okolo půl jedenácté se naše společnost začala pomalu, ale jistě rozpadat, až jsme v jedenáct začali s úklidem a v půl dvanácté se rozešli do svých domovů, abychom se zítra zase sešli na půl desáté (především hudební skupinka, která hrála).

zpět na index