zpět na index

do galerie

Jako obvykle nechtěl nikdo obětovat svou chatu na společný Silvestr a jako obvykle všichni chtěli jet někam společně. Nakonec se obětovala Hanežka, která nabídla k přežití jejich chatu a to již od pondělka 27.12., kdy tam uklízela a vytápěla a psychicky se připravovala na příchod svých hostů, kteří se sjížděli jak švábi na pivo. První přijela v úterý 28.12. večer Luisa a jako druhý, ve středu 29.12. dopoledne, Vojta.

Večer, okolo osmé, přijeli Vašek s Hankou. A jak tak jdou městečkem a hledají příbytek, ozve se za nima dupot, předběhnou je tři maskované osoby, jedna z nich zablekotá: "Peníze nebo život!" (nebo tak něco) a všechny tři (se slovy: Tys to zkazil!) vybuchnou ve smích. Hanežka si s Luisou a s Vojtou přišla vyzvednout na nádraží své hosty.

Hanežčina chata byla naprosto perfektní, měla jedinou vadu. Byla ve velmi příkrém kopci, který byl navíc zasněžený (pro Pražáky naprosto nepochopitelná sněhová pokrývka dosahující alespoň metru a půl), takže šplhat se do tepla bylo lehce náročné.

Po večeři se slavily Vojtovy narozeniny, dostal spoustu dárků a pro jeden - ten nejlepší - se proběhl okolo chalupy. Byla to zmrzlina, o kterou se s námi velkodušně rozdělil (stylem nechceš - musíš). Po nadílce jsme hráli pexeso, ale trošku zvláštní. Každý si vybral jednu dvojici a tu musel získat. Když jí získal někdo jiný, měl výherce právo tomu majiteli zadat nějaký úkol. Účelem je samozřejmě získat svou a co nejvíce cizích dvojic. Ale protože je Luisa v pexesu nepřekonatelná, dopadlo to tak, že svojí dvojičku získala akorát Hanka a Luisa a všechny ostatní měla také Luisa. Takže se pravidla lehce převrátily a my jsme zadávali úkoly Luise. A pochopitelně takové, které jí byly co nejvíce nepříjemné. Takže chudák Luisa na sebe musela navléknout kuklu a kočku, co se dává na záda, dělat dřepy na židli a zpívat: "Mám ráda kukličku a mám ráda kočičku." A protože jsme se ještě modlili, spát se šlo až po půlnoci.

Budíček byl okolo desáté hodiny dopolední a Hanku s Luisou, které vstávaly jako poslední, velmi potěšilo, že snídaně je už na stole. Po poledni jeli Hanež, Luisa a Vojta na sjezdovky (vyhlášena soutěž, kdo jako první zapne přeskáče svoje a nejlépe i ostatních a byla oceněna spolupráce všech zúčastněných) a Vašek s Hankou se šli projít do okolí.

Večer bylo třeba udělat parkovací místo pro nové hosty, kteří měli přijet autem. Při té příležitosti byl postaven úžasný sněhový muž. Naše očekávání bylo naplněno okolo deváté hodiny večerní, kdy dorazili Jakub s Gabrielou, kteří přivezli Gabrielininýho psa Babetu a taky Kristinu, naší milou lékárnici. Nově příchozí dostali večeři a Hanež vyměkla, protože my jsme dostali k večeři těstoviny obarvené na zeleno a oni už ne. Po večeři se daly dohromady Luisa s Kristinou a po několika minutách už byly totálně vysmáté, že dostat je do postýlky bylo značně obtížné (ani modlitba je moc nezklidnila) a tím pádem se šlo spát opět po půlnoci.

Budíček byl opět okolo desáté hodiny a po ní jsme se krásně rozdělili na dvě skupinky po čtyřech. První - Hanežka, Kristina a Jakub s Gabrielou - jeli na běžky, druhá - Vojta, Vašek, Hanka a Luisa - se šli projít. Po cestě jsme potkali Markétu s několika dalšími skauty a celý výstup nahoru na přehradu jsme se navzájem předbíhali. Ovšem, největší legrace byla, když jsme těsně pod hrází potkali naší milou první skupinku. Vojta s Luisou se okamžitě stali tažnými koni a poslední úsek Hanežku vytáhli. Posadili jsme se na zábradlí hráze a pozorujíce uspěchané běžkaře (potkali jsme zde nejenom již zmíněnou Markétu a první skupinku, ale i skupinku s Ondrou, se kterým jeli už Vašek s Hankou celou cestu z Prahy) vytáhli jsme svačinku - müsli tyčinky. A jak nechtěli kluci děvčatům nic dopřát, pokusila se Hanka překonat tento problém hodem, avšak lehce nevypočítaným a Luisina tyčinka se elegantně svezla po sněhu přímo na zamrzlou přehradu. Což si Hanka pěkně od Vojty odnesla, ale nedalo se už nic dělat. Cestou domů jsme k naší velké zábavě ještě asi dvakrát potkali Markétu a spol.

Zpátky jsme přišli akorát abychom šli naproti Lukášovi, který měl přijet v pět hodin. Vojta s Luisou si šli do chaty dát věci a Vašek s Hankou šli mrznout na nádraží, neb Hanka odmítla šplhat ten odporný kopec víckrát než je nezbytně nutné. Lukáš v těch pět nepřijel a další vlak měl přijet až za hodinu, takže jsme si vyměnili hlídky. Vojta s Luisou tam zůstali a Vašek s Hankou se šli ohřát do chaty. Nakonec jsme se přeci jenom všichni sešli u dobré večeře a bylo nás devět. Měli jsme dvě kytary a Lukáš sebou přivezl housle (musel se přeci pochlubit svým novým pouzdrem a ladičkou). A tak se hrálo a zpívalo až do půl dvanácté, kdy jsme se již tradičně začali modlit.

Přesně o půlnoci jsme se pomodlili Otčenáš (Hanka sice, už tradičně, navrhovala Anděla Páně, ale to se nikomu nechtělo) a po přípitku se pouštělo těch pár rachejtlí, co jsme měli a sledovali rachejtle z okolních domů a strání. Také jsme zjistili, že letošní Silvestr nevydržela paegasová siť a zhroutila se (Vašek se marně pokoušel dovolat kamarádovi) a eurotelová vydržela (Gabriela přála hezký nový rok Otci Ondřejovi). Loni tomu bylo přesně naopak. Nový rok začal pomalu doléhat na nás na všechny, například Vojta s Lukášem spolu sdíleli jednu kytaru a snažili se hudbou podmalovávat naší dlouhou a plodnou diskusi o rozmnožování žížal (rozmnožují se tím svým kroužkem nebo se páří nebo jak to vlastně je...).

Po druhé hodině někdo vymyslel, že by se mohlo jít na procházku. To už ale Hanka s Luisou nevydržely a v půl třetí už byly zalezlé v postýlkách a oddávaly se spánku. Zatím naši milí výletníci (Vojta, Vašek, Lukáš, Hanežka a Kristina) hráli venku prapodivnou hru o jakousi trofej a hráli "staří" proti "mladým" (údajně!!! Kristina, Vojta a Vašek proti Hanežce a Lukášovi). Nakonec svou trofej všichni hromadně a slavnostně pohřbili. Vrátili se přibližně v půl páté (až některé výjimky, kteří se drze ztratili a přišli s půlhodinovým zpožděním).

Budíček se konal mezi desátou a půl dvanáctou, podle toho, komu se jak chtělo vstávat. Ale protože byl Nový rok a byla slavnost Matky Boží Panny Marie, bylo záhodno jíti do kostela, což jsme učinili téměř všichni až na Jakuba s Gabrielou, kteří zůstali v chatě. Mše byla v půl čtvrté v Horním Maxově.

Vyšli jsme asi v jednu, protože jsme chtěli jít oklikou a taky, že se známe a jsme schopni přijít pozdě. Do kostela jsme dorazili kupodivu včas, takže nám Hanežka mohla ukázat, její bývalou chatu (v Horním Maxově je ústav mentálků). Mše se trochu opozdila, protože P. Podzimek zapadl do i s autem do sněhu a nemohl se jen tak vyhrabat. Tak jsme se zatím modlili a taky obdivovali Betlém udělaný místními dětmi. Byli jsme řádně prokřehlí, chtělo to nějak zahřát, tak jsme šli hledat hospůdku, kde by bylo otevřeno a místo pro sedm lidí. Tu jsme nakonec objevili, ale aby nebylo vše ideální, místní obsluhovatel byl lehce nahluchlý a tupý a špatně nám porozuměl a Hanka byla bez večeře.

Do chaty jsme došli v pořádku, akorát lehce prokřehlí, zvláště zimomřivá Hanka, která se ihned odebrala do spacáku, aby se trochu vyhřála. Jakub s Gabrielou a Babetou se začali připravovat na odjezd (zatímco jsme byli pryč, zjistili, že v Josefově dole byla taky mše a měl ji tentýž kněz) a s nima odjížděl i Lukáš a jeho kouzelné housle v novém pouzdře.

Po jejich odjezdu jsme hráli pexeso. Vojta vymyslel spoustu inovací (jako třeba polovinu obrázků položit na stůl, všichni se na ně podívali, pak se ty obrázky otočili a z druhé poloviny byl udělán pakl a z něj se bralo a hledala se dvojička), což ovšem byla voda na Luisin mlýn, která má fenomenální paměť a polívčičku si taky přihřála Hanka, která už mezitím rozmrzla a připojila se k ostatním. Pak jsme hráli Puntíkatého trpajzlíka a ještě malovacího trpajzlíka až byla půlnoc a my se pomodlili Anděla Páně. Hanky a Vašek byli za celý den lehce zničení, takže šli spát už asi v půl druhé a Vojta s Luisou a Kristinou se ještě dole modlili.

Po snídani (něco po půl jedenácté) se šlo na procházku, při níž jsme si popovídali s řidičem autobusu, co jel do Prahy a dozvěděli jsme se, že jeden jede až v pět a v podstatě přímý. Takže jsme se opět rozdělili, Vojta s Hanež, Luisou a Kristinou se šly projít do Pekla a Vašek s Hankou se šli ohřát do chaty. Po pozdním obědě jsme rychle ještě uklízeli (jako obvykle na poslední chvíli a byly zmatky), děkovali jsme panu sousedovi, jak byl na nás hodný a šli na zastávku. Tam jsme opět potkali Ondru, ale tentokrát už jel v jiném autobusu. My jsme totiž neměli místenky, tak ten hodný pan řidič vyjednal ještě jeden autobus, který byl vlastně takový záložní. Ten řidič z nás byl děsně nadšený, protože nás v tom autobusu bylo asi jenom deset a to celou cestu až do Prahy. Vyhodil nás na Černým mostě a my to měli tak akorát na večerní na osmou k Salvátorovi.

zpět na index

do galerie