zpět na index

do galerie

Společné víkendy se nám všem velice zalíbily, a tak jsme velice ocenili a přijali pozvání Lucky k nim na faru.

Po dlouhých dohadách o datu (jako obvykle) se nám nakonec úspěšně podařilo vybrat jeden víkend a mohlo se jet. Teď šlo ještě o to, jakým způsobem. Pár lidí se totiž rozhodlo zničit se na kolech. Naštěstí trapasu tlačení kola do každého kopce jsem byla ušetřena, neboť Lucka sebou brala Percyho (její psí kamarád), tudíž musela jet autobusem. Přidal se k nám ještě Vašek (abychom se samy nebály, ale velice jsme jeho přítomnost ocenily).

Legrace začala už ve chvíli, kdy jsme se domlouvali na odjezdu. Původně jsme měli odjíždět autobusem v 13.45, pak jsme ale zjistili, že ten autobus nejede a jede až 15.25.

Cesta probíhala celkem bez problémů, jak jen může probíhat cesta se psem, se třemi baťohy, Jasmínkou a Lukášovi houslemi. Ve Vysokém Újezdu jsme museli nejprve nakoupit, jinak by nám zavřeli a chudák Vašek byl odkázán čekat venku a hlídat bagáž a Percyho.

Krize nastala při pokusu dostat se do fary (hlavní vchod byl uzavřen zevnitř na závoru), takže nezbývalo nic jiného než se prodírat zarostlou zahradou (na níž si údajně pěstují hady). Bylo potřeba otevřít okenice, trochu uklidit, vymést pavouky (čemuž jsme se s Luckou úspěšně vyhnuly) a uvařit večeři pro jistě velmi unavené a hladové cyklisty.

Asi tak od půl páté jsme se začali velice strachovat o ostatní, neb nám tvrdili něco o tom, že budou vyjíždět z Prahy už ve tři hodiny. Nervy drásající čekání dokazuje i naše zoufalé puštění televize a sledování televizních zpráv na Nově. Naše nejhorší předtuchy byly naštěstí zklamány, Pavla, Hanežka, Honza a Vojta přeci jenom přijeli. Jediné, co je v tu chvíli zajímalo bylo jídlo a teprve po dobré (!) polévce byly ochotni rozdělit se svými zážitky.

K dobré náladě, alespoň některých z nás zajisté přispěla i krátká návštěva místní hospůdky, které se zúčastnili všichni až na Pavlu a Lucku (budeme je ještě muset zkazit). Nutno dodat, že onen vychlazený Gambrinus, který nám byl předložen, byl jako led a tudíž byl vynikající.

V chatě se pak ještě dlouho povídalo, až okolo půlnoci odpadly Pavla s Hanežkou, jež byly velice unavené a Pavlu navíc začalo bolet koleno. Kluci si zatím poručili panenky na hraní, aby jim nebylo smutno. A tak se rozpoutala bitva mezi městskými Bětkou a Terkou a chudinkou "burankou" Zuzankou. Když se pánové konečně odklidili do svých postýlek, zůstaly jsme s Luckou samy s naší matematikou a šly jsme spát až ve třičtvrtě na čtyři ráno.

Budíček byl naplánován na devátou hodinu a my musely ještě nakoupit. Pavla s Hanežkou spaly tak sladce, že jsme s Luckou neměly to srdce je budit a nechaly je jsme ještě chvíli spát. Začaly jsme tedy snídani připravovat bez nich.

V devět jsme pak zaklepaly u kluků s písničkou, kytarou a hlavně se snídaní už všechny. S jejich laskavým svolením jsme se nasnídaly s nimi a pak jim hrály na přání. Vojta přitom (nezdvořák jeden) svlékal Bětku. Vlastnění panenek nás velice nadchlo tudíž jsme si také našly panenky.

Když se kluci uráčili vstát, byly posláni na nákup (sice to okomentovali jakože jsme naprosto neschopné...) a pak se šlo na výlet. S panenkami. Téměř každý měl svou vlastní. Hanežka (Anastázie - velice rychle přejmenovaná na Eutanázii) a Pavla (Ondřej) měly speciální nosidlo a plánovaly budoucí šťastné manželské soužití jejich "dětí". Zato Vojta (Bětka) a Honza (Terka) se za své "přítelkyně" velice styděli a schovávali je pod bundu. A Vojta navíc hlavou dolů, takže chudince Bětušce byly vidět modré vlásky. Narozdíl od nich jsem se za svou Perpetuu nestyděla, ale hrdě jsem si jí nesla v náručí. Lucka okolo nás pobíhala s Percym a tvrdila, že ten jí ke štěstí bohatě stačí. Vašek měl sice tendence se k nám raději nehlásit, ale když se mu naskytla příležitost vykoupat Eutanázii ve velice "voňavém" a "čistém" rybníčku, stalo se jeho tvrzení, že si s panenkami nehraje, krajně nepravdivým.

Odpoledne nám Lucka domluvila výlet na zvonici (zvoní se ručně) a spolu se mnou a Pavlou šla pro jakousi zázračnou mast. Pavle na bolavé koleno, mně na bolavé kyčle (po použití by nás mohl kdokoliv stopovat, jděte po lehké kafrové vůni). Na zvonici se nám velice líbilo, hlavně když nám pan zvoník dovolil si zazvonit (ať žije moje drzost), čehož jsme využili pouze Hanežka, Pavla, já a Vojta a litovali Lukáše, že přišel o hodně.

Sešli jsme ze zvonice (mimochodem byl tam nádherný výhled do okolí) a kdopak to neseděl před farou. Lukáš se konečně dostavil. Okamžitě jsme ho zaúkolovaly (stejně jako ostatní kluky, aby se postaral o dřevo na táborák. Je třeba říci, že daného úkolu se zhostili perfektně a táborák probíhal celkem v klidu. Dvakrát jsme si došli do hospůdky pro pivo a podařilo se nám lehce nakazit i Pavlu s Luckou. Po půlnoci a nenápadně se začali stahovat do fary, že půjdeme spát. Chyba lávky. Všichni se jaksi sešli v "umývárně" na slovíčko a povídali si a smáli se a nešli spát až tak okolo jedné. A zatímco všichni sladce usínali ve svých postýlkách, Lucka zaučovala mě a Vaška do tajemství výroby hliněných litých figurek, což nám zabralo další hodinu ne-li víc.

Pokud některá z nás očekávala snídani nejpozději v půl deváté, tak se docela zmýlila. Pánové byli jaksi unaveni (že by je ten táborák tak vyčerpal, ale ne, později se k nám doneslo, že u nich byl diskusní klub asi do čtyř do rána), tudíž se nelze divit, že jsme snídali ve třičtvrtě na jedenáct. Na druhou stranu musím přiznat, že mně osobně to bylo velice milé, protože naspat za dva dny osm hodin dohromady je dosti málo, alespoň pro mne.

Po velice příjemné snídani (pochopitelně za doprovodu kytary a houslí) se pánové vydali na nákup. Obchod byl sice zavřen, ale být na vesnici je občas výhoda. Paní prodavačka byla velice laskavá. Stejně tak i Lucka, která vyndala modelovací hlínu a nechala nás hrát si na modeláře. Propadli jsme tomu postupně všichni. Vydrželo nám to až do oběda (který pro nás připravili bří Vojta a Vašek) a dozvěděli jsme se při tom velice zajímavé skutečnosti. Například to, že Lukáš se už holí. A kdo nevěří, má se prý zeptat Lucky.

Oběd byl velice dobrý, kupodivu bez hlíny, stejně jako bublanina, výrobek děvčat. Pak se naši cyklisti začali balit (Pavla s Hanežkou měly oprávněné obavy před nadcházející cestou se třemi kluky) a ve třičtvrtě na čtyři jsme se jich konečně zbavili. Na nás zbyl opět úklid a pak už jen čekání na autobus (kdy jsem málem zůstala uvázána za tkaničky od bot u lavičky) a cesta domů v úmorném vedru.

zpět na index

do galerie