zpět na index

Velikonoční pondělí a my pokračujeme v dobré tradici celodenních výletů.

Sešli jsme se na mši svaté v 9.30, po které se projevily dlouho potlačované vlastnosti našich bratří (dva členové hudební skupinky - Jakub a Lukáš - odhodili po poslední písničce své nástroje, popadli pomlázky a vyřítili se před kostel, aby jim náhodou nějaká ta sukně neutekla). Po půl hodině bylo již před kostelem relativně bezpečno a my jsme začali počítat, kdo všechno půjde výletit. A hle, bylo nás devět: Jakub, Robot, Vladimír, Lydie, Marie, Luisa, Klárka, Mančí a Hanka. Původní plán jet na nádraží v Blaníku ztroskotal na složitosti cesty, a tak jsme raději jeli do Vršovic.

Usídlili jsme se na peróně, ale již po několika minutách nás Vladimír a Robotem opustili a zanechali Jakuba v dámském obležení. To bylo krajně neprozřetelné, protože děvčata ukořistila nevyhozenou pomlázku (mimochodem, Jakub s ní vyplácel tak důkladně, že z ní zbyla pouze polovina). Ve vlaku nás kluci dohonili a cesta proběhla celkem klidně - poobědvali jsme, Mančí se několikrát přezula do tenisek a zpět a Robot zlobil děvčata (pak mu byly ukradeny boty a on přestal).

V Týnci nad Sázavou jsme byli nuceni vystoupit a pokračovat pěšky. Asi po dvou kilometrech jsme učinili několikahodinovou odbočku na slavný Zbořený Kostelec. Naň jsme se vyšplhali všichni pěškobusem, kromě Marie, jež se polovinu cesty vezla Robotovi na zádech. Z hradu zbylo jen několik osamocených zdí, kterých nám bylo tak líto, že jsme je chtěli srovnat se zemí. Prostředkem k tomu měla být šílená rekonstrukce dobývání hradu Jiříkem z Poděbrad (v našem podání Jiřinkou). Luisa s Marií si nás rozdělily do dvou skupinek (Luisa - Klárka, Jakub, Robot; Marie - Vladimír, Lydie, Mančí a Hanka), polnice zahlaholily a hra začala. Cílem útočníků bylo zbořit 17 trojnožek z klacků, a to přes obranu ochránců. Prvními útočníky byla Luisa a spol. Po půl hodině zůstaly stát 4 trojnožky. Potom se role vyměnily. Nastala krvavá řež. Ale přestože byli útočníci téměř zmrzačeni (hlavně Vladimír a Hanka), bylo dobito 16 trojnožek. Historie se nezměnila. Po šiškové bitvě (měla docela zmatená pravidla) jsme se doplazili k baťohům a dopřáli si občerstvení. Hrad jsme opustili diskutujíce o příbuzenských vztazích mezi Přemyslem II. Otakarem a jeho synem Václavem II.

Pod hradem protéká čirý potok, u kterého měly Hanka a Marie (díky Jakubovi a Robotovi) svou první jarní sprchu. vrátili jsme se opět na modrou značku (= bahnitou cestu), abychom během dvou hodin zdolali šestikilometrový úsek k vlaku. Kilometr před vesničkou jsme se zastavili a půl hodiny se pokoušeli napichovat své bližní na klacíkovou trojnožku (největší úspěch měla Luisa).

Za čtvrt hodiny jsme šťastně zdolali příkrý svah a ještě jsme měli čas se vydýchat a občerstvit u místní hospůdky. Do Prahy jsme dorazili asi ve 20.15 beze ztrát (možná proto, že Jakub neodložil svou pomlázku a neustále nás s ní popoháněl - a nejenom nás, nýbrž i kolemjdoucí chodkyně, fenky i psy a kolemjedoucí auta, autobusy a vlaky). Na Karlově náměstí jsme se rozloučili s Vladimírem, Lydií, Klárkou a Robotem a Hanka, Luisa a Marie se vydaly pod Jakubovou ochranou na petřínskou rozhlednu obdivovat kometu.

zpět na index